Michal Šobr

Krátce se představte, Jak se jmenujete, kdy jste chodil/a do školy Educanet Praha.
Jmenuji se Michal Šobr a studentem oboru IT na EDUCAnetu jsem byl mezi roky 2015 až 2019, s výjimkou školního roku 2017/2018. Svůj 3. ročník jsem stále dokončil, ale dálkově, protože jsem studoval celý rok na americké střední škole v Idahu.

Kam jste po maturitě pokračoval/a a proč jste se rozhodl/a zrovna pro tuto cestu?
Po maturitě jsem pokračoval studiem oboru Computer Science (Počítačová věda) na anglické univerzitě Swansea University ve Walesu, Velké Británii. Jsem si plně vědom, že máme spousta kvalitních vysokých škol i zde v České republice, avšak kromě toho, že jsem si velmi oblíbil mluvení a celkově fungování v anglickém jazyce, také jsem již od mého studia v USA jsem věděl, že mi velmi se vyhovuje se pohybovat v kultuře, mentalitě a prostředí podobném tomu americkému, ale chtěl jsem být trochu blíže k domovu, a tak jsem zvolil Velkou Británii.

Minulé léto jsem úspěšně obdržel svůj bakalářský titul. Rozhodl jsem se po hektických a covidových pár letech se vrátit zpět do České republiky a dočasně si užít trochu poklidnějšího způsobu života. V tuto chvíli tedy pracuji pouze na poloviční úvazek na Českém statistickém úřadě jako IT specialista. Práci na hlavní pracovní úvazek mám plánu si najít v průběhu tohoto roku a mým cílem je se vrátit zpět do Velké Británie.

Minulé léto jsem úspěšně obdržel svůj bakalářský titul. Rozhodl jsem se po hektických a covidových pár letech se vrátit zpět do České republiky a dočasně si užít trochu poklidnějšího způsobu života. V tuto chvíli tedy pracuji pouze na poloviční úvazek na Českém statistickém úřadě jako IT specialista. Práci na hlavní pracovní úvazek mám plánu si najít v průběhu tohoto roku a mým cílem je se vrátit zpět do Velké Británie.

Kde pracujete / studujete nyní?
Minulé léto jsem úspěšně obdržel svůj bakalářský titul. Rozhodl jsem se po hektických a covidových pár letech se vrátit zpět do České republiky a dočasně si užít trochu poklidnějšího způsobu života. V tuto chvíli tedy pracuji pouze na poloviční úvazek na Českém statistickém úřadě jako IT specialista. Práci na hlavní pracovní úvazek mám plánu si najít v průběhu tohoto roku a mým cílem je se vrátit zpět do Velké Británie.

Vaše úspěchy…
Kromě maturity s vyznamenáním je mým dosavadním největším úspěchem dokončení bakalářské práce s výslednou známkou na stejné úrovni jako naše nejlepší známka (tedy 1) a obdržení 2. nejlepšího titulu (z 5 možných „druhů“ titulů) z anglické univerzity, kterou jsem studoval ve svém nemateřském jazyce.

Studium v zahraničí mě vždy lákalo, ale nikdy jsem nepodnikl žádné vážnější kroky, dokud jsem ve 2. ročníku na EDUCAnetu neměl přednášku o možnosti kulturní výměny a studia v zahraničí. Tato přednáška mi ukázala, jak moc realistické to je i pro někoho jako jsem já. Také 2 z mých oblíbených učitelů byli velmi zcestovalí a na úrovni rodilých mluvčích v různých jazycích a byli mou inspirací, když jsem hledal odvahu k vycestování a studiu za hranicemi České republiky. Jak studium na univerzitě, tak nyní práce na Statistickém úřadě pak nikdy nebyla moc náročná díky velmi solidním základům v programování, které jsem si z EDUCAnetu odnesl.

Co se vám na škole líbilo / co vás bavilo?
Kdybych měl říct, co se mi na EDUCAnetu nejvíce líbilo určitě by to bylo jak osobní a lidský přístup učitelé a vedení měli k nám studentům. Bylo vidět, že učitelé mají dobré a validní motivy za tím proč se stali pedagogy a vždy mi přišlo, že nás opravdu učili rádi. Vždy se nám snažili vyjít, co nejvíce vstříc a látku nás opravdu co nejlépe naučit a vyzkoušet bez nějakých zbytečných chytáků nebo prostřednictvím nečekaných testů. Nejvřeleji si pak pamatuji, jak moc byly vztahy mezi učiteli a studenty přátelské a uvolněné, v některých případech i mimo školu.

Na závěr nějaké doporučení či motivaci pro současné studenty…
Když jste v prostředí, které považujete za alespoň poněkud bezpečné určitě byste se měli pokusit vyjít trochu ze své „komfortní zóny“ a být trochu odvážnější. Střední škola, konkrétně pak EDUCAnet, je pro to podle mě naprosto ideální prostředí. Já jsem byl na začátku střední školy typ člověka, kterého by lidé popsali jako docela „klasického šprta“ a k tomu jsem byl velmi bojácný a nesebevědomý. Tak moc jsem si nevěřil a bál se udělat chybu, že jsem i na svoji učitelku angličtiny, která byla rodilou mluvčí z Ameriky, mluvil česky vždy když to jen bylo možné, namísto využití této skvělé příležitosti ke zlepšení mého anglického jazyka. Kdybych nepřijal mentalitu, že někdy chybovat je naprosto v pořádku, pravděpodobně bych dodnes nevěděl, jak moc mě baví a naplňuje, když mluvím anglicky a pravděpodobně se ani nikdy neodvážil žít jinde než v Česku. Na závěr bych tedy chtěl říct: Buďte odvážnější a nebojte se dělat chyby!