Co má společného voda a EDUCAnet…?

Vodáci Educanetu (akce se týkala základní školy i gymnázia) strávili nedělní dopoledne na hladině pravého přítoku Vltavy, kterým je pražský potok Botič. V průběhu noci ze soboty na neděli se silným průtokem z Hostivařské přehrady čistilo koryto potoka i podzemní tunely pod městskou zástavbou. V devět hodin ráno jsme stáli všichni připraveni na startu pod vyrovnávací nádrží. První čtyři kilometry Botič krásně meandruje a vodáci se mohou i na území města cítit jako v lužním lese: potok se rozvodní a z hladiny se zvedají stromy a pařezy, které utvářejí dokonalý vodní slalom. Tím pádem se splutí stává o to zábavnějším, neboť nástrahy nelze předpokládat a je potřeba značného štěstí, aby se posádka v nafukovací barace vyhla úplně všemu. Několik stupňů jsme skočili bez ztráty kytičky, ale na jezu Marcela to bylo trochu jinak. Dva a půl metru vysoký vertikální skok je náročný na rovnováhu při dopadu do spodního vývařiště, dvě posádky se nám převrátily, jinak se ostatním zadařilo. Poté potok protéká městskými parky, kolem autobusových zastávek, kolem vlakového seřadiště – všude stojí Pražané a sledují ruch na toku. Tisíc lodí se musí ze startu dostat dolů do Vltavy za tři a půl hodiny, poté se stavidla Hostivařské přehrady opět uzavřou. Stihli jsme to krásně, lahůdkou byly temné tunely pod centrem města, největší z nich měřil tři čtvrtě kilometru a ústí do Vltavy na Výtoni pod železničním mostem. Byl to skutečně krásný vodácký zážitek a těšíme se příští rok opět na Botiči.